1.A - Putování za loupežníky

   Dozvěděli jsme se, že nedaleko od nás řádí banda loupežníků. Vyrazili jsme tedy v úterý 22.10. za nimi. Během výpravy jsme museli prokázat svoje schopnosti i dovednosti, jak zvládáme plnění úkolů samostatně i ve skupinách, ale také jak jsme stateční a dokážeme překonat své obavy.

   Ráno jsme se rozloučili s rodiči a vyrazili na vláček. Pak nás čekala cesta pěšky, při které jsme poznávali nejen dopravní značky, ale i přírodu kolem nás. Povídali jsme si o CHKO. Cestou jsme viděli krásné muchomůrky, loupežnické vidle, ale málem jsme přehlédli zkamenělého draka, který číhal u cesty. U něho jsme posvačili. Když jsme nasbírali dostatek sil, čekaly nás první úkoly. Vyzkoušeli jsme si svůj postřeh, paměť, přesnou mušku (trefit rozchechtaného loupežníka není tak snadné), ale i fantazii, když jsme z šišek sestavovali svoje jméno. Následovala zkouška, jak zvládneme náročný lesní terén. Zvládli jsme výborně! Odměnou nám byly první hry na hřišti u chaty. Přišel nás přivítat pan vedoucí i domácí zvědavé kočky. Po ubytování nás čekal další příjemný zážitek - oběd. Dukátové buchtičky si brzy naši jedlíci chodili přidávat. Než jsme se vydali na první odpočinek na naše pokoje, dostal každý člen výpravy opravdový Loupežnický deník na zapisování zážitků a plnění úkolů. Odpoledne nás čekala náročná cesta k loupežnickému doupěti. Bylo prázdné (loupežníci vyrazili za dalším pokladem), proto jsme se vydali si ho prohlédnout. Všichni jsme vystoupali až úplně nahoru, rozhlédli jsme se po okolí (od Ještědu až po Krkonoše), viděli jsme rozházené pravé loupežnické karty a zachránili malou zmatenou sýkorku, která nevěděla, kudy ven. Po svačince jsme si cestou zpět povídali o přírodě, hádali hádanky, hráli Loupežnickou schovávanou o životy. Před chatou jsme si na hřišti ještě zaskákali a zahráli pexeso. Zatímco jsme hráli, kočky hlídačky nám stihly i zkontrolovat batůžky. Už jsme měli hlad, proto guláš v dětech zmizel velmi rychle. Po večeři nás kromě povídání, zapisování do deníčku, čekaly další hry, vystoupení dívek a chlapců, ale i pohádka na dobrou noc. Po hygieně jsme zalezli do postýlek a po krátkém brebentění byl v chatě klid. Venku ale ne.

   Po snídani, která spíše připomínala velké hodování, jsme zjistili, že se v noci vrátili loupežníci. Ale protože je honili, měli naspěch. Někde u naší chaty ukryli poklad. Nejprve jsme museli ve skupinkách složit portréty loupežníků a pak hurá za pokladem. Objevit poklad nebylo snadné. Družstva musela jít cestou po fáborkách, pak zdolat část cesty poslepu a nenarazit do stromů. Naštěstí si kamarádi pomáhali a radili. Společně pak úspěšně vyfoukli poklad loupežníkům. Vrátili jsme se na chatu a pochutnali si na špagetách. Než jsme se vydali na cestu zpět, zamávali jsme našemu Javoru a rozloučili se s kočkou hlídačkou, která nás doprovodila až na hřiště. Cestou v lese jsme si ještě vyzkoušeli, jak důležité je věřit kamarádovi nebo být zodpovědný za jeho bezpečí. Ve vláčku bylo hezky, vzpomínali jsme na to, co jsme zažili, ale už jsme se těšili na maminky a tatínky, kteří nás čekali u školy.

   Naše první velká výprava se moc povedla. Byla plná her, poznání a zábavy. Hodně jsme se naučili, blíže se poznali a hlavně jsme zlepšili svoji samostatnost a odvahu.

   Podívejte se na zachycené okamžiky z našeho putování a nechte si více vyprávět od našich šikovných prvňáčků.

   Děkujeme moc všem rodičům za pomoc s přípravou a tatínkům za odvoz zavazadel!